Podstata hnutí Oáza Choreb - Oáza Choreb
Jde o katolické hnutí, které se vyvinulo
v Polsku v době posledních 50-ti let.
Jeho zakladatelem je diecézní
kněz František Blachnicki. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, (formální víra,
vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd.) východisko jak oslovit především mladého člověka, jak přispět k upevnění a prohloubení jeho víry, jelikož byl vystavován velkému nátlaku propagandy, zastrašování, a uměle řízených tendencí...
Více...   
Oáza Choreb · O nás · Plánujeme · Stalo se · Různé · Oáza rodin · Svědectví · Kontakty · Foto · Linky · Vzkazy · Přihláška
Choreb rok 1991 Liturgie na oáze Choreb Dění slovem a životem ve skupince oázáků Poutní kostel na Cvilíně Poutní dům na Cvilíně

O hnutí

Jde o katolické hnutí, které se vyvinulo v Polsku v době posledních padesáti let. Jeho zakladatelem je diecézní kněz František Blachnicki.

Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech (formální víra, vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd.) východisko, jak oslovit především mladého člověka, jak přispět k upevnění a prohloubení jeho víry, jelikož byl vystavován velkému nátlaku propagandy, zastrašování a uměle řízených tendencí změnit mentalitu polského národa. Dovedl pozitivně reagovat na znamení doby a začal pracovat na poli formace. Jeho působení v těžkých podmínkách přispělo k zocelení víry a její autenticitě u mnoha lidi. Časem se z Boží milosti kolem jeho osobností se rozvinulo velké hnutí všeobecně známé a přítomné skoro v každé farnosti v Polsku, které získalo obrovský vliv na upevnění a růst víry národa, hlavně mladého pokolení.

Ve své formační práci vědomě navázal na systém katechumenátu, vypracovaný v prvních staletích církve, ve kterém budoucí křesťané byli uváděni do plného, zralého křesťanského života. Celý jeho formační program je rozdělen do tří etap, které trvají minimálně 3 roky. Jsou to období, jak je známe z katechumenátu: evangelizace, katechumenát a mystagogie. Bezprostřední inspirací této formační metody se stal pokoncilní dokument Ordo initiationis christianae adultorum.

Hnutí přijalo svůj oficiální název jako Hnutí Světlo-Život i když často je také nazýváno Oázou, a to z toho důvodu, že velká část formační práce je založená na duchovních obnovách patnáctidenních nebo kratších, které v hnutí nazýváme oázami. Především jde o 15-ti denní exercicie (organizované většinou o prázdninách) ve třech základních stupních - tzv. jednička, dvojka a trojka. Prožití oázy je samozřejmě pouhou epizodou, určitým uměle vytvořeným prožitkem, který se odlišuje od denních životních podmínek. Ale i tento zážitek má pro život všedního dne velký význam jako zkušební model, který inspiruje a zintenzivňuje výchovné a sebevýchovné snahy v běžných podmínkách. Po těchto 15-ti denních exerciciích se účastníci scházejí v malých skupinkách ke společnému uskutečňování a rozvíjení hodnot, které byly přivezeny z prázdninové oázy. Taková skupinka pak pokračuje ve formačním programu v reálných podmínkách všedního života po celý rok a aktivně se zapojuje do života farnosti.

Oáza I.stupně je vyvrcholením evangelizačního období a přechodem do vlastního katechumenátu. (V Hnutí Světlo-Život se jedná o jakýsi deutero-katechumenát, protože se neuzavírá pouze na práci s nepokřtěnými.) Toto období zahrnuje práci během roku na tak zvaných "Krocích ke křesťanské zralosti".

Oáza II.stupně je prohlubování liturgicko-svátostné iniciace a končí obnovou křestní smlouvy během velikonočního tridua.

Pak nastupuje oáza III.stupně, období mystagogie - čas hlubšího uvedení do tajemství života církve a další práce během roku. Téma tohoto období je "Ecclesia Mater - Mater Ecclesiae" se zaměřením na charisma, povolání a diakonii (službu). Takto je připravován vstup do společenství církve přijetím určité diakonie podle vlastního charismatu.

Plně zodpovědné členství v církvi má být trvalým výsledkem celého formačního úsilí a ukončením základní formace v rámci tzv. pedagogiky nového člověka. Metoda formace v hnutí je založena na zásadě Světlo-Život. Není to jen ideál výchovy, ale i metoda integrity ideálu s identitou člověka, jinak řečeno: jednota teorie s praxí, světla, které k nám přichází od Boha, s každodenním životem člověka obnoveného v Kristu...

Proč Choreb?

Hořící keřHnutí Světlo-Život je nazýváno oázou také proto, že se dělí na jednotlivá společenství, kterým se říká oázy. Každá oáza si pak dává název, který ji vystihuje a s kterým se nějakým způsobem ztotožňuje. Většinou jde o různé biblické názvy a události s nimi spojené.

Naše oáza si zvolila název Choreb podle biblické hory Sinaj (Choréb), kde došlo k nejdůležitějším událostem na cestě vyvoleného národa z egyptského otroctví k zaslíbené zemi. Na tomto místě totiž Bůh povolal Mojšíše a zjevil své jméno (2. Mojžíšova, 3. kapitola) a později předal skrze Mojžíše vyvolenému národu smlouvu (desatero), která se měla stát jakoby dopravními značkami na cestě z otroctví ke svobodě.

Na oáze mnoho z nás pocítilo Boží volání k novému životu s jinými pravidly, než má tento svět bez Boha. Tam jsme Boha začali hlouběji poznávat a rozmlouvat s Ním. Proto jsme si při modlitbě (jako Mojžíš před hořícím keřem) začali „sundávat opánky“ a rozprostírat „stan setkání“ (2. Mojžíšova 33, 7-11). Tam jsme prožívali nadšení z cesty za Pánem i znechucení a různá zklamání. Na oáze jako bychom vše začali vnímat z jiné perspektivy. Tam jsme získávali širší obzor, začali vidět jinak. Také skály Chorebu, které vidíme na obrázcích, nám připomínají tvrdou realitu všedního života, která v nás vzbuzuje touhu po vodě života a přivádí do oázy Choreb, abychom se napili z duchovní skály a nasytili chlebem života.

Na Choreb se vracíme také jako prorok Eliáš (1. Královská, 19. kapitola). Prožil vnitřní zklamání a duchovní znechucení. Zachránil lid před modloslužbou a přivedl ho zpět k Hospodinu, ale teď mu hrozí hněv královny Jezabel, a proto utíká na poušť. Unaven, vyčerpán a znechucen životem chtěl zemřít. Ale Hospodin mu dal pokrm, aby se v síle tohoto pokrmu vydal na dlouhou cestu až k Boží hoře Chorébu, kde se mu zjevil a kde k němu promluvil: „Co tu chceš, Eliáši?“ Eliáš vypověděl svou touhu sloužit Hospodinu a Jeho lidu a také své zklamání a Bůh rozvázal jeho trápení.

Tento příběh mnoho vypovídá i o naší duchovní cestě. Každý z nás již zažil různé těžkosti, boje, zklamání, únavu i znechucení, a to právě při poctivé snaze pracovat pro Boží království. Jistě jsme často měli chuť utíkat jako Eliáš na poušť. Ale Bůh nabízí svoji horu Choreb, volá nás a dává sílu k putování na Choreb, protože se tam chce s námi setkat a zeptat se: „Co tu chceš? Co od života očekáváš? Opravdu horlíš pro chválu Boží? Anebo máš jen starost a strach o sebe, své plány a projekty?“ Bůh se ptá, ale také pomáhá nalézat odpovědi, očišťuje úmysly a dává životu správný směr a sílu.

A vidím ještě jeden důvod, proč jsme si zvolili název Choreb. Naše oáza má svou „základnu“ na Cvilíně (u Krnova), který je také horou, i když ne tak vysokou, ale horou Panny Marie, poutním místem. Maria také spěchala do hor (Lukášovo evangelium 1,39-45), aby mohla sloužit a být u té, která potřebovala její přítomnost, u Alžběty, chystající se porodit syna. Doprovázela ji v její radosti i bolesti, stejně jako později svého Syna a dnes každého z nás na cestě do zaslíbené země. Ona stojí u zrodu každého obrácení, dobrého předsevzetí a dobré změny, protože je vzorem nového člověka, dokonalého vztahu ke Kristu, k Bohu. Stejně jako Choreb byl výzvou pro Izraelity ke změně života a smýšlení, tak i Maria je výzvou a povzbuzením k tomu, že je možné vzdát se všeho, přijmout Slovo a jít za Ježíšem (novým Mojžíšem) třeba až na tu největší horu, horu bolesti, pod kříž na Kalvárii.

Prorok Eliáš
Oáza pod Chorebem na poloostrově Synaj
 Tato slova Jana Pavla II. vedla o. Blachnického k myšlence velké evangelizace
"Ad Christum Redemptorem"
Modlitba na přímluvu služebníka Božího Františka Blachnického.

- Bože, Otče všemohoucí, děkujeme Ti za Tvého kněze, sluhu Božího Františka, kterého jsi neobyčejným způsobem obdařil milostí pevné víry, a který svůj život odevzdal k Tvé službě.

- Děkujeme Ti za to, že jsi mu dovolil vroucně milovat Tvou církev a porozumět nejhlubší zásadě její životnosti a plodnosti, kterou je snoubenecké odevzdání sebe v lásce Tvému Synu, podle vzoru Neposkvrněné, Matky církve.

- Děkujeme Ti také za to, že skrze tvého kněze vzniklo v Polsku Hnutí Světlo-Život, které touží vychovávat své účastníky k odevzdání a dávání sebe, a tím přispívat k růstu živých společenství církve.

- Buď velebený Bože, v služebníku Božím Otci Františkovi, v jeho životě a díle a oslav své jméno, uděl mi na jeho přímluvu milost ....., o kterou s pokorou prosím.

Amen.

 
 Tony Melendez hraje na kytaru bez rukou - nohama
a rozdává naději!

© Provincie Řádu minoritů v ČR,       Správce: o. Josef, email: ju@minorite.cz,       Webdesign: www.pudu.cz  (2017)