Taky něco z Trojky v Římě.
Jde o katolické hnutí, které se vyvinulo
v Polsku v době posledních 50-ti let.
Jeho zakladatelem je diecézní
kněz František Blachnicki. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, (formální víra,
vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd.) východisko jak oslovit především mladého člověka, jak přispět k upevnění a prohloubení jeho víry, jelikož byl vystavován velkému nátlaku propagandy, zastrašování, a uměle řízených tendencí...
Více...   
Oáza Choreb · O nás · Plánujeme · Stalo se · Různé · Oáza rodin · Svědectví · Kontakty · Foto · Linky · Vzkazy · Přihláška
Dnes je Neděle 8. prosince  2019
Nejbližší akce:

Exercicie, dá-li Pán, se uskuteční v termínu 2.8. - 9.8.2015 (příjezd navečer, odjezd dopoledne) - 7 dní

Cena (zahrnuje ubytování, plnou penzi a zajištění péče o děti v době programu pro manžele - není-li v ceníku uvedeno jinak):

- dospělí a děti nad 10 let - 520 Kč/den

- 1. a 2. dítě ve věku od 2 do 9 let - 410 Kč/den

- další dítě ve věku 2 - 9 let - 360 Kč/den

- dítě do dvou let:

                      a) bez nároku na stravu, lůžko (vlastní postýlka) a péči chůviček) - 50 Kč/den

                      b) jinak než je uvedeno v bodu a) - 210 Kč/den

(Po přihlášení a potvrzení rezervace místa bude potřeba do 15.2.2015 zaplatit zálohu ve  výši 30% ceny. V případě neúčasti na rekolekcích se záloha vrací jen v případě, že účastník zajistí za sebe náhradu)

 

Termín konání akce (od - do):
02.08.2015 - 09.08.2015

Taky něco z Trojky v Římě.

Ty nás, Pane, nebudeš soudit podle úspěchů a neúspěchů, ale podle lásky a vytrvalosti, se kterou jsme šli za Tebou.

Už jsem mnohokrát procházela fotky a několika blízkým lidem docela podrobně vyprávěla, co jsme prožili ... a stále více si přitom uvědomuju, že je to velké svědectví o nesmírné moci Boží a Jeho milosti.
On dává právě tehdy, když už člověk neočekává mnoho..
Bylo nás 9 - Terezka, Karolinka a Kuba (Jablunkov a okolí), Žanda, Hanka (Karviná), Ríša (Č.Těšín), Ondra (Kopřivnice), minorita a ctihodný jáhen Robinek :-) ... a nás všechny měl na krku Padre, neboli o.Pavel Klouček (t.č. Rájec a okolí) ...
Sešlo se 9 různých povah, temperamentů a projevů .. od totálních introvertů až po totální extroverty (resp. možná introverty s totálně extrovertními projevy ... :-)) Věkové rozpjetí taky nebylo zanedbatelné, od maturantů až po Kristova léta. A přesto, přes větší či menší obavy všech, jsme dokázali být spolu ... opravdu spolu, nejen vedle sebe. Spolu jsme se snažili dojít k "dokonalému společenství". Cesta se s velkým přispěním Ducha Svatého dařila, což bylo dobře, protože z Říma by se domů opravdu špatně utíkalo …
Cítila jsem opravdu velikou Boží pomoc, milost a modlitby „zvenčí“. Velmi hluboce jsem vnímala hojnost požehnání, které nám Padre uděloval při každé příležitosti, jak jen mohl ... u každého duchovního bodu programu, a to bylo během každého dne několikrát. Taky jsem byla moc vděčná za možnost přijímat Krista v Eucharistii pod obojí. Ačkoli vím, že Kristus je přítomen celý jak v Těle, tak v Krvi, bylo to pro mě velmi vzácné, a tak nějak intenzivněji prožité. K tomu ale přispívala i atmosféra míst, na kterých jsme mše sv. slavili, a atmosféra našeho společenství ...
Padre byl opravdu dobrým pastýřem svěřených oveček a beranů ... :-) Přiznávám, že mi dal ohromnou lekci, co se týče vztahů, komunikace, nestrannosti a přibližování se bližnímu. Prakticky mi jeho přístup došel na jedné skupince. Bylo to ve 12.etapě při úryvku z Písma: "Každý z nás ať si hledí získat oblibu u bližního, a to k jeho dobru a prospěchu." V ekumenickém překladu závěr tohoto verše zní  "...k dobru společného růstu." … Nejde o to "zalíbit se". Každý z nás potřebuje jiný přístup od těch druhých, od společenství, od každého člena společenství. I lidé, kteří člověku svými projevy "lezou na nervy", potřebují přístup podle své mentality. Stejně tak k nám přistupuje Bůh, ke každému z nás promlouvá v té rovině, ve které jsme schopni Ho vnímat, A ty roviny jsou opravdu velmi rozmanité, jak jsme určitě všichni  "ochutnali" :-) Máme se snažit dělat to podobně jako On... Je to opravdu ten nejúžasnější způsob, jak sdělovat PRAVDU s LÁSKOU. Jinak je pouhou tvrdostí a odsouzením. Pro omezeného člověka s různými zážitky, zkušenostmi a ranami, nic jednoduchého... Ale myslím, že snaha se vyplatí, protože: "Ty nás, Pane, nebudeš soudit podle úspěchů a neúspěchů, ale podle lásky a vytrvalosti, se kterou jsme šli za Tebou." :-)
A co jsme teda celých těch 15 dní v cizině dělali?
V prvé řadě musím říct, že jsme se jako cizinci necítili, protože Velehrad je opravdu "oázou domova" (díky kardinálu Beranovi...). Komunita salesiánů, která se o dům stará, se stará opravdu dobře. Byli milí, snažili se nám vyjít vstříc, jak jen mohli a taky s nimi byla legrace :-)
Viděli a zažili jsme toho spoustu.. a bylo to vyrovnané .. putovali jsme do historie, ke kořenům Církve, k moři, ale taky, a zvlášť, do hlubin své vlastní duše. O tom svědčí velmi časté večerní adorace, nádherný večer smíření s následnou oslavou anebo adorace s přímluvnou modlitbou :-)
Víceméně (spíš více..) pravidelnými body programu byly skupinky, růženec Panny Marie, setkávání s živou Církví a mše sv. (ta opravdu každý den) na místech, kde tekla krev mučedníků. Naše víra vyrostla na krvi mučedníků, a to jsme zvlášť intenzivně mohli prožít při mši sv. v katakombách, kde byli hluboko v podzemí pohřbíváni křesťané v dobách pronásledování. Ve skupinkách jsme se snažili nalézt  "cestu k dokonalému společenství". Byli jsme 2 skupinky, a kdybychom se chtěli rozdělit dle vlastní vůle, tak by to nejspíš nedopadlo... Duch to losem zařídil opravdu úžasně, bylo to vyrovnané, prostě to sedlo. Každý z nás si opakovaně vyzkoušel roli animátora i již důvěrně známou roli účastníka oázy. S pomocí biblických citátů a následných otázek jsme si vyměňovali své pohledy i praktické zkušenosti ze života společenství u nás doma, i své postřehy z právě prožívaného společenství v Římě. A protože otázky byly často hodně na tělo, i naše sdílení šlo mnohdy hodně do hloubky. A to nás právě spojovalo a obohacovalo :-) Při růženci Panny Marie jsme se snažili přemýšlet nad životem a posláním Marie, Matky Kristovy a Matky Církve. Čerpali jsme přitom z dokumentu Lumen gentium (Světlo národů). A protože jazyk těchto dokumentů je občas hodně těžký, každý z nás se v určitý den musel snažit přelouskat text a pak ho srozumitelným způsobem předat ostatním. Nakonec jsme v desátku růžence, s tajemstvím daného dne, prosili o různé milosti, dary a ctnosti, ve kterých nám právě Maria může být vzorem, pomocnicí a přímluvkyní. V rámci setkávání s živou Církví jsme navštívili Komunitu Emanuel, opravdu živá řeholní společenství sester Matky Terezy, a také malých sester Ježíšových se spiritualitou pouštního otce Charlese de Foucaulda. Žijí v malých komunitách mezi lidmi, sdílejí jejich životní podmínky, vykonávají pomocná laická zaměstnání. Mají apoštolát přátelství ... a to bylo opravdu cítit. Naše návštěva na generalátu v Římě byla prodchnuta opravdu příjemnou, přátelskou atmosférou. Cítili jsme se tam dobře, i přes horkost dne a proudy potu. Z dalších zážitků určitě za zmínku stojí Rádio Vatikán. Šéf české redakce, jezuita Milan Glaser, nás provedl budovou, kaplí, odkud jsou přenášeny mše a modlitby, a v malém studiu jsme dokonce natočili krátký, vážně-nevážný vstup :-)
V den, který byl ve znamení Getseman, jsme zase, díky "minoritské protekci", měli možnost projít se po Vatikánských zahradách, s nevšedním zážitkem na konec. Ve čtvrtém patře minoritské rezidence jsme dostali pravé italské kapučíno, které jsme pili při pohledu na kopuli svatopetrské baziliky. Ta byla téměř na dosah, tzv. face to face :-)
V den nesení kříže jsme se vydali mimo Řím, a to do Assisi, po stopách sv.Františka a sv.Kláry. Nesli jsme tíhu cesty a horka, a myslím, že docela statečně a s dobrou náladou. Díky "požehnání" jedné žebrající ženy se stal Padre tátou a my byli jeho velká rodina, jeho děti ... :-)
Dalším, úžasným zážitkem byla téměř dvouhodinová prohlídka podzemí svatopetrské baziliky. Český průvodce nám dal opravdu strhující výklad. Viděli jsme nekropoli - pohanské hřbitoviště, a taky hrob sv.Petra z mnoha stran a úhlů.  "Obyčejná díra", tak vzácná pro křesťany, byla neustále zastavována a téměř zakonzervována během mnoha staletí, až k podobě dnešní baziliky (hrob je schovaný jako nejmenší panenka v matriošce). Kosti uschované kousek vedle jsou s velkou pravděpodobností ostatky apoštola Petra. Ale i když to nevíme jistě, ta obrovská bazilika je tam kvůli té "obyčejné díry", která byla tak vzácná pro křesťany všech generací. A to je velmi důležitým svědectvím naší víry :-)
A  tak bych mohla pokračovat dál a dál ...
Bylo to opravdu požehnaných 15 dní. Jsem nesmírně vděčná za tuto, již opakovanou, možnost
strávit III. stupeň oázy v Římě.
DEO GRATIAS :-)          Hanka

Počet zobrazení: 2645,  Datum vydání: 22.08.2007  11:05:37
Oáza pod Chorebem na poloostrově Synaj
 Tato slova Jana Pavla II. vedla o. Blachnického k myšlence velké evangelizace
"Ad Christum Redemptorem"
Modlitba na přímluvu služebníka Božího Františka Blachnického.

- Bože, Otče všemohoucí, děkujeme Ti za Tvého kněze, sluhu Božího Františka, kterého jsi neobyčejným způsobem obdařil milostí pevné víry, a který svůj život odevzdal k Tvé službě.

- Děkujeme Ti za to, že jsi mu dovolil vroucně milovat Tvou církev a porozumět nejhlubší zásadě její životnosti a plodnosti, kterou je snoubenecké odevzdání sebe v lásce Tvému Synu, podle vzoru Neposkvrněné, Matky církve.

- Děkujeme Ti také za to, že skrze tvého kněze vzniklo v Polsku Hnutí Světlo-Život, které touží vychovávat své účastníky k odevzdání a dávání sebe, a tím přispívat k růstu živých společenství církve.

- Buď velebený Bože, v služebníku Božím Otci Františkovi, v jeho životě a díle a oslav své jméno, uděl mi na jeho přímluvu milost ....., o kterou s pokorou prosím.

Amen.

 
 Tony Melendez hraje na kytaru bez rukou - nohama
a rozdává naději!

© Provincie Řádu minoritů v ČR,       Správce: o. Josef, email: ju@minorite.cz,       Webdesign: www.pudu.cz  (2019)