Svoboda dívat se na svět Božíma očima
Jde o katolické hnutí, které se vyvinulo
v Polsku v době posledních 50-ti let.
Jeho zakladatelem je diecézní
kněz František Blachnicki. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, (formální víra,
vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd.) východisko jak oslovit především mladého člověka, jak přispět k upevnění a prohloubení jeho víry, jelikož byl vystavován velkému nátlaku propagandy, zastrašování, a uměle řízených tendencí...
Více...   
Oáza Choreb · O nás · Plánujeme · Stalo se · Různé · Oáza rodin · Svědectví · Kontakty · Foto · Linky · Vzkazy · Přihláška
Dnes je Neděle 8. prosince  2019
Nejbližší akce:

Exercicie, dá-li Pán, se uskuteční v termínu 2.8. - 9.8.2015 (příjezd navečer, odjezd dopoledne) - 7 dní

Cena (zahrnuje ubytování, plnou penzi a zajištění péče o děti v době programu pro manžele - není-li v ceníku uvedeno jinak):

- dospělí a děti nad 10 let - 520 Kč/den

- 1. a 2. dítě ve věku od 2 do 9 let - 410 Kč/den

- další dítě ve věku 2 - 9 let - 360 Kč/den

- dítě do dvou let:

                      a) bez nároku na stravu, lůžko (vlastní postýlka) a péči chůviček) - 50 Kč/den

                      b) jinak než je uvedeno v bodu a) - 210 Kč/den

(Po přihlášení a potvrzení rezervace místa bude potřeba do 15.2.2015 zaplatit zálohu ve  výši 30% ceny. V případě neúčasti na rekolekcích se záloha vrací jen v případě, že účastník zajistí za sebe náhradu)

 

Termín konání akce (od - do):
02.08.2015 - 09.08.2015

Svoboda dívat se na svět Božíma očima

Úryvky z promluvy Benedikta XVI. při setkání členů církevních hnutí a nových komunit.

V sobotu 3. června proběhla největší akce letošního roku. 400 tisíc členů hnutí a Nových komunit přijelo na setkání s papežem. Vzhledem k tomu, že Benedikt XVI. promlouval ke shromáždění právě v době našeho večerního vysílání, vracíme se dnes k výňatkům z jeho obsáhlé promluvy: 1. Ptáme se: Kdo nebo co je Duch Svatý? Jak ho rozpoznat? Jakým způsobem přicházíme my k Němu a On k nám? Co působí? První odpověď nám dává velký svatodušní hymnus Církve, kterým jsme zahájili nešpory: „Veni Creator Spiritus... – Přijď Duchu Stvořiteli...“. Hymnus tu odkazuje na první verše Bible, které se týkají obrazů stvoření universa. Říká se tam především, že nad chaosem, nad propastnými vodami, se vznášel Duch Boží. Svět, v němž žijeme je dílem Ducha Stvořitele. Letnice nejsou jen počátkem církve – a tedy především jejím svátkem; Letnice jsou také svátkem stvoření. Svět neexistuje sám od sebe; má původ ve stvořitelském Duchu Božím, ve stvořitelském Slovu Boha. A proto také odráží Boží moudrost.
2. Právě ten, kdo jako křesťan věří v Ducha Stvořitele, si uvědomuje, že nesmíme užívat a zneužívat svět a hmotné věci jako materiál, s kterým můžeme zacházet podle své libosti a nelibosti, že musíme stvoření považovat za dar, který nám byl svěřen ne k tomu, abychom ho použili a zničili, ale aby se stal Boží zahradou a tím zároveň také zahradou člověka.
3. Duch Svatý nám vychází vstříc skrze stvoření. Nicméně dobré, Boží stvoření bylo v dějinách lidstva zaneseno vysokou vrstvou špíny, kvůli níž je obtížné, ne-li nemožné – rozpoznávat v něm odlesk Stvořitele – i když západ slunce do moře, výprava do hor nebo rozvinutý květ v nás vždy znovu a spontánně vyvolává vědomí, že Stvořitel existuje.
4. Duch Stvořitel nám přichází na pomoc. Vstoupil do dějin a mluví k nám novým způsobem. V Ježíši Kristu se Bůh sám stal člověkem a dovolil nám „nahlédnout“ do intimity samého Boha. A tam spatřujeme zcela nečekanou věc: v Bohu existuje Já a Ty. Tajemný a vzdálený Bůh není nekonečnou osamělostí, On je událostí lásky. Jestliže při pohledu na stvoření můžeme zahlédnout Ducha Stvořitele, samotného Boha, téměř jako kreativní matematiku, jako moc, která utváří zákony světa a jejich řád, ale ovšem také jako krásu – nyní zjišťujeme, že Duch Stvořitel má srdce. On je Láska. Existuje Syn, který mluví s Otcem. A oba jsou jedním v Duchu, který je, řekli bychom, atmosférou darování a lásky, která z nich činí jediného Boha.
5. Letnice jsou toto: Ježíš, a skrze Něho Bůh sám, přichází k nám a vtahuje nás do sebe sama. „Posílá Ducha Svatého“ – jak to vyjadřuje Písmo. Jak se to projevuje? Chtěl bych vyzvednout především dva aspekty: duch Svatý, skrze nějž Bůh přichází k nám, přináší život a svobodu.
6. Život a svoboda jsou věci, po kterých všichni toužíme. Ale, co to znamená – kde a jak nacházíme „život“? Myslím, že naprostá většina lidí má stejnou představu o životě jako marnotratný syn z evangelia. Ten si nechal vyplatit svou část dědictví – a náhle se cítil svobodný, konečně chtěl žít bez závazků, bez domácích povinností, prostě jen žít. Mít ze života všechno, co může nabídnout.
7. Skončil jako hlídač vepřů, a nejen to, dokonce těm zvířatům záviděl – tak prázdný se stal jeho život, tak promarněný. I jeho svoboda je nakonec k ničemu. Neděje se dnes totéž? Když se chceme života jen zmocňovat, stává se stále prázdnější a ubožejší; snadno sklouzne k útěku k drogám, do velké iluze. A přichází i pochybnost, zda život vůbec stojí za to, zda je opravdu dobrem.
8. Život najdeme jedině tehdy, když ho darujeme, ne když se ho budeme chtít zmocnit. Právě to se musíme učit od Krista, to nás učí Duch Svatý, který je čirým darem, který je Božím sebedarováním.
9. V odchodu marnotratného syna se spojují – jak jsme již řekli – témata života a svobody. On chce život, a proto chce být naprosto svobodný. Z tohoto hlediska být svobodný znamená dělat cokoli se mi zachce, nemuset přijímat žádné vnější kritérium, nic, co by bylo nademnou. Sledovat jen své zájmy a svou vůli. Kdo tak žije, velmi brzy narazí na druhého, který chce také žít po svém. Nutným důsledkem tohoto egoistického konceptu svobody je násilí, vzájemné ničení svobody a života.
10. Pravá svoboda se projevuje jako zodpovědnost, jako způsob jednání, které na sebe bere spoluzodpovědnost za svět, za sebe sama a za druhé. Svobodný je onen syn, kterému dům patří a proto nedovolí, aby byl zničen. Všechny světské odpovědnosti, o kterých jsme mluvili, jsou ovšem jen částečné, vztahují se na zcela určité prostředí, na určitý stát apod. Duch Svatý nás ale činí syny a dcerami Božími. Zapojuje nás do odpovědnosti, kterou má Bůh za svůj svět, za celé lidstvo. Učí nás hledět na svět, na druhé a na sebe sama Božíma očima.
11. „Duch vane, kam chce“ (Jan 3,8). Vůle Ducha ovšem není libovůlí. Je to vůle pravdy a dobra. Nevane tedy kamkoliv, nepovívá jednou tam a pak zase jinam; jeho vanutí nás nerozptyluje ale shromažďuje, protože pravda spojuje a láska spojuje. Duch Svatý je Duchem Ježíše Krista, Duchem, který spojuje Otce se Synem v Lásce, jež v jediném Bohu dává a přijímá. Spojuje tak, že sv. Pavel mohl říci: „Jste jedním v Ježíši Kristu“ (Gal 3,28). Duch Svatý nás svým vanutím vede ke Kristu. Duch svatý působí vtěleně, nejen subjektivně, „duchovně“. Učeníkům, kteří ho považovali za pouhého „ducha“, vzkříšený Kristus řekl: „Já jsem to! Dotkněte se mě a hleďte, prostý duch – přelud – není z masa a kostí, jako já“ (srov. Lk 24,39).
12. Dary Ducha svatého mají mnoho podob – jak vidíme.... A probouzí stále nové dary; vidíme jak různé jsou věci, které vytváří a jak stále znovu působí „vtěleně“. Mnohost a jednota v Něm ovšem jdou ruku v ruce. Vane, kam chce. A činí tak nečekaným způsobem, na nečekaných místech a ve formách dříve nepředstavitelných. S jakou různorodostí a vtěleností to vše dělá! A právě zde je různorodost a jednota neoddělitelná. On chce vaši různorodost, chce vás do jednoho těla, do jednoty s trvalým řádem spojeným v církvi, s nástupci apoštolů a s Petrovým nástupcem. Nesnímá z nás námahu, s kterou se máme učit hledat k sobě navzájem vztah, ale ukazuje nám, že On působí v perspektivě jediného těla a v jednotě jediného těla. Právě tak a jedině tak získává jednota sílu a krásu. Pojďte budovat toto jediné tělo!
- vybrala a přeložila Johana Bronková.
převzato z České sekce RV


Počet zobrazení: 3116,  Datum vydání: 08.06.2006  14:32:40
Oáza pod Chorebem na poloostrově Synaj
 Tato slova Jana Pavla II. vedla o. Blachnického k myšlence velké evangelizace
"Ad Christum Redemptorem"
Modlitba na přímluvu služebníka Božího Františka Blachnického.

- Bože, Otče všemohoucí, děkujeme Ti za Tvého kněze, sluhu Božího Františka, kterého jsi neobyčejným způsobem obdařil milostí pevné víry, a který svůj život odevzdal k Tvé službě.

- Děkujeme Ti za to, že jsi mu dovolil vroucně milovat Tvou církev a porozumět nejhlubší zásadě její životnosti a plodnosti, kterou je snoubenecké odevzdání sebe v lásce Tvému Synu, podle vzoru Neposkvrněné, Matky církve.

- Děkujeme Ti také za to, že skrze tvého kněze vzniklo v Polsku Hnutí Světlo-Život, které touží vychovávat své účastníky k odevzdání a dávání sebe, a tím přispívat k růstu živých společenství církve.

- Buď velebený Bože, v služebníku Božím Otci Františkovi, v jeho životě a díle a oslav své jméno, uděl mi na jeho přímluvu milost ....., o kterou s pokorou prosím.

Amen.

 
 Tony Melendez hraje na kytaru bez rukou - nohama
a rozdává naději!

© Provincie Řádu minoritů v ČR,       Správce: o. Josef, email: ju@minorite.cz,       Webdesign: www.pudu.cz  (2019)