SILVESTR 2007 – 2008: Litoměřice – Na Trojce
Jde o katolické hnutí, které se vyvinulo
v Polsku v době posledních 50-ti let.
Jeho zakladatelem je diecézní
kněz František Blachnicki. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, (formální víra,
vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd.) východisko jak oslovit především mladého člověka, jak přispět k upevnění a prohloubení jeho víry, jelikož byl vystavován velkému nátlaku propagandy, zastrašování, a uměle řízených tendencí...
Více...   
Oáza Choreb · O nás · Plánujeme · Stalo se · Různé · Oáza rodin · Svědectví · Kontakty · Foto · Linky · Vzkazy · Přihláška
Dnes je Neděle 8. prosince  2019
Nejbližší akce:

Exercicie, dá-li Pán, se uskuteční v termínu 2.8. - 9.8.2015 (příjezd navečer, odjezd dopoledne) - 7 dní

Cena (zahrnuje ubytování, plnou penzi a zajištění péče o děti v době programu pro manžele - není-li v ceníku uvedeno jinak):

- dospělí a děti nad 10 let - 520 Kč/den

- 1. a 2. dítě ve věku od 2 do 9 let - 410 Kč/den

- další dítě ve věku 2 - 9 let - 360 Kč/den

- dítě do dvou let:

                      a) bez nároku na stravu, lůžko (vlastní postýlka) a péči chůviček) - 50 Kč/den

                      b) jinak než je uvedeno v bodu a) - 210 Kč/den

(Po přihlášení a potvrzení rezervace místa bude potřeba do 15.2.2015 zaplatit zálohu ve  výši 30% ceny. V případě neúčasti na rekolekcích se záloha vrací jen v případě, že účastník zajistí za sebe náhradu)

 

Termín konání akce (od - do):
02.08.2015 - 09.08.2015

SILVESTR 2007 – 2008: Litoměřice – Na Trojce

- nechyběly ranní chvály ani stánek setkání s Bohem, který tak miloval svět, že nám dal svého jednorozeného Syna...

Na oázového Slilvestra bývá zvykem sjíždět se 30.12. odpoledne. Ovšem v Čechách. V zemích o něco dále na sever je tomu jinak, takže první návštěvníci byli na Trojce už na svátek sv. Mláďátek i se svými čtyřmi mláďátky. Ostatní dorazili povětšinou během zmíněné neděle. I letos se vydala do Litoměřic i Morava, a přes veškeré nepřízně a strázně cesty dorazila šťastně v čtyřčlenném seskupení. Jen Hanička musela zůstat v posteli s antibiotiky...:-( A jelikož další jedinci se objevovali ještě i během následujícího dne, konečný počet vám nejsem schopna poskytnout. Tak jestli se objeví nějaké fotky, můžete to zkusit spočítat.
Namáhavý cestovní večer jsme po vydatné večeři zakončili vydatnou adorací, ale všeho s mírou, abychom stihli načerpat sil pro zítřejší den!
Dopolední program se příliš nelišil od „normální“ víkendovky – nechyběly ranní chvály ani stánek setkání s Bohem, který tak miloval svět, že nám dal svého jednorozeného Syna... Ale jednoho nepatrného rozdílu jsem si přece jen povšimnula: člověk obvykle nemívá možnost vybrat si, zda absolvuje skupinku v jazyce českém či polském. Zato po obědě se začalo dít něco, co se zase pro změnu děje pouze a jedině na Silvestra: příprava veselé večeře z pohledu výtvarného i gastronomického, a mezinárodní příprava zábavy po této velkolepé večeři. Ale jelikož jsme lidé nadmíru šikovní, pro pohybumilovné zbyl čas i na procházku s prezentací většiny litoměřických kostelů – že by byla na minulé víkendovce založena kulturně-památková tradice?
Pokud by se kdo bál, že koncem roku pomalu docházejí i zásoby potravin a užuž se těšil na nový přísun v novém roce, šeredně by se zmýlil. Naopak, i šéfkuchaři mívají někdy velké oči, takže loňské zbytky se staly povinnou součástí výbavy na cestu jak do Lublina, tak do Bohušovic... Ale to už jsme nějak daleko. Prostě: když už jsme byli všichni tak plní, že jsme dokázali tak maximálně sedět na židli a cucat sladkou šťávu, ujala se Viola svého úkolu (o němž byla zpravena asi o dvě hodiny dřív), totiž popovídat nám o tom, jak s Michalem prožívají svátost manželství. Nutno podotknout, že do sytosti, plně a upřímně a hlavně ve vzájemné shodě, protože Viola je Michalovým Árónem, takže on si může šetřit hlasivky... Po poklidnější části přišla trocha tělocviku v podobě hromadných tanců a pak podivuhodné hry Člověče nezlob se v životní velikosti. A nezlobil se na nás ani otec Martin, když jsme mu popřáli a pozvali ho do kaple na poslední letošní adoraci...
Co se při ní dělo, to si každý, kdo už nějaký ten oázový Silvestr absolvoval, dovede představit. Takže jako obvykle, nevyhnuli jsme se drobnému zmatku při losování patronů a slov života, takže snad vám bude stačit, že si pamatuju, že nejvíc patronů má letos Choreb, i se sv. Lwangou jich je tuším 22. Patrona Ain Karim poznáte podle sekery v hlavě (sv. Josafat) a středoevropské rodiny se konečně nemusí bát výbuchů sopek (sv. Januárius) – no pardon, já jsem si to nevymyslela... Ale celá oáza se letos opravdu má. Pamatujete, kdy naposled měla patrona, který se za ni obzvláštně přimlouvá, kdykoli kněz vybere první eucharistickou modlitbu? (Já jsem to náhodou hledala a našla, ale nepovím:-() Tak letos je to sv. Kosma. A slovo života nám dal sv. Pavel, abychom i my mohli zvěstovat nevystižitelné Kristovo bohatství... (Ef 3, 8-10)
Po adoraci byl tak akorát čas přesunout se do katedrály, neboť otec biskup Josef by na nás jen tak nečekal... Jeho kázání na téma „Neb tento svět pomine i marnosti jeho“ přineslo mnohá ponaučení, jakož např. to, že za pár stovek let už možná jen historici budou znát naše jména a že archeologové možná budou hledat, kde stávala tato katedrála, jako teď hledají, „kde stál ten původní kostel, tam co je dneska ta pojišťovna“. A teď přijde něco, co tu loni nebylo. Už jste někdy strávili první minuty nového roku na katedrální věži mezi zvony? Tak my náhodou jo:-) Všude kolem lítaly světlice a dělobuchy a my jen koukali a dohadovali se, jak dlouho to litoměřičtí vydrží. Vydrželi déle než my. A tak do prvního novoročního požehnání dole před zvonicí pořád ještě zaznívaly zvuky neutuchajících oslav...
Další program byl čistě individuální, kupodivu neobsahoval povinné silentium, přesto mu však mnozí dali dobrovolně přednost před poněkud již okoralými chlebíčky a cukrovím. A ti ostatní se zanedlouho přidali. A dobře udělali, jinak bychom asi ráno na devátou nevstali a kdoví, jestli bychom se dohrabali aspoň na mši. Takhle jsme to dokázali jedna radost, jakož i spořádat všecky obědové zbytky, vysmýčit všecky dostupné prostory a co se týče  nejvytrvalejších jedinců i rozhojnit řady oveček na novoroční mši sv. v hospici, poprvé pod ochranou sv. Kosmy a samozřejmě a zejména naší Matky...
Tak takhle to bylo.

Bětka
Počet zobrazení: 2665,  Datum vydání: 13.01.2008  21:51:05
Oáza pod Chorebem na poloostrově Synaj
 Tato slova Jana Pavla II. vedla o. Blachnického k myšlence velké evangelizace
"Ad Christum Redemptorem"
Modlitba na přímluvu služebníka Božího Františka Blachnického.

- Bože, Otče všemohoucí, děkujeme Ti za Tvého kněze, sluhu Božího Františka, kterého jsi neobyčejným způsobem obdařil milostí pevné víry, a který svůj život odevzdal k Tvé službě.

- Děkujeme Ti za to, že jsi mu dovolil vroucně milovat Tvou církev a porozumět nejhlubší zásadě její životnosti a plodnosti, kterou je snoubenecké odevzdání sebe v lásce Tvému Synu, podle vzoru Neposkvrněné, Matky církve.

- Děkujeme Ti také za to, že skrze tvého kněze vzniklo v Polsku Hnutí Světlo-Život, které touží vychovávat své účastníky k odevzdání a dávání sebe, a tím přispívat k růstu živých společenství církve.

- Buď velebený Bože, v služebníku Božím Otci Františkovi, v jeho životě a díle a oslav své jméno, uděl mi na jeho přímluvu milost ....., o kterou s pokorou prosím.

Amen.

 
 Tony Melendez hraje na kytaru bez rukou - nohama
a rozdává naději!

© Provincie Řádu minoritů v ČR,       Správce: o. Josef, email: ju@minorite.cz,       Webdesign: www.pudu.cz  (2019)