OŽC III° (Brno, 14. – 30. 8. 1998)
Jde o katolické hnutí, které se vyvinulo
v Polsku v době posledních 50-ti let.
Jeho zakladatelem je diecézní
kněz František Blachnicki. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, (formální víra,
vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd.) východisko jak oslovit především mladého člověka, jak přispět k upevnění a prohloubení jeho víry, jelikož byl vystavován velkému nátlaku propagandy, zastrašování, a uměle řízených tendencí...
Více...   
Oáza Choreb · O nás · Plánujeme · Stalo se · Různé · Oáza rodin · Svědectví · Kontakty · Foto · Linky · Vzkazy · Přihláška
Dnes je Pondělí 8. března  2021
Nejbližší akce:

Exercicie, dá-li Pán, se uskuteční v termínu 2.8. - 9.8.2015 (příjezd navečer, odjezd dopoledne) - 7 dní

Cena (zahrnuje ubytování, plnou penzi a zajištění péče o děti v době programu pro manžele - není-li v ceníku uvedeno jinak):

- dospělí a děti nad 10 let - 520 Kč/den

- 1. a 2. dítě ve věku od 2 do 9 let - 410 Kč/den

- další dítě ve věku 2 - 9 let - 360 Kč/den

- dítě do dvou let:

                      a) bez nároku na stravu, lůžko (vlastní postýlka) a péči chůviček) - 50 Kč/den

                      b) jinak než je uvedeno v bodu a) - 210 Kč/den

(Po přihlášení a potvrzení rezervace místa bude potřeba do 15.2.2015 zaplatit zálohu ve  výši 30% ceny. V případě neúčasti na rekolekcích se záloha vrací jen v případě, že účastník zajistí za sebe náhradu)

 

Termín konání akce (od - do):
02.08.2015 - 09.08.2015

OŽC III° (Brno, 14. – 30. 8. 1998)

Moderátor: o. Josef
Účastníci: Šárka, Renata, s. Siarda, Petra, Dáša&Klára (tenistky), Tereza, Tomáš (mafioso), Standa, Vašek, Lukáš

Naši pracovní oázu jsme začali hned dvěma svátečními dny. Ovšem bylo nám jasné, že se na ní musíme živit a že přijdou jistě i dny pracovní.
V den první jsme slavili Nanebevzetí Panny Marie, a to v plném společenství církve s panem biskupem na Starém Městě. V době volna jsme se šli podívat za pátrem Středou, jehož ostatky byly zpřístupněny veřejnosti. A také jsme poprvé poznali to nejužitečnější, co nám může tato oáza dát – Cestu ke společenství. Ostatní body programu, a to i nejtěžší práce, se ve světle toho, co jsme v Cestě prožili, jevili jako sladké jho, které netlačí ani netíží.
Někteří z nás neměli ani potuchy o existenci Lorety u minoritů. Už první večer po shrnutí dne, a potom každý další, jsme tam v průvodu zamířili s krásným chorálem Ave Maria, abychom odevzdali oázové hnutí Neposkvrněné a zpěvem vyznali, že jsme u ní, pamatujeme a bdíme.
Jednotlivé body programu jsme si chystali sami. V růženci Neposkvrněné jsme se každý den zastavili u mariánské sochy, nebo obrazu, jenž se vztahoval k tajemství daného dne a navzájem se dělili symbolikou, kterou vyjadřuje.
V pondělí se nám poštěstilo pracovat i tělesně, ovšem ve výšinách takřka nadoblačných. Počínali jsme si tam dosti přízemně neohrabaně (více tašek jsme zdestruovali než instalovali). Další den jsme proto poklesli do oblak (prachu na půdě). Špína byla všude, leč ne v našem nitru.
Příjemným rozptýlením po těžké práci pátého dne nám bylo milé společenské vyžití s bratry minority u voňavých opékaných klobásek.
Zcela výjimečným dnem byl oázový svátek svatého Vavřince, v jehož brněnské svatyni jsme objevili úctu k tomuto světci. Poté jsme se všemožně častovali, a to i vodou z blízké fontánky. Do našeho pracovního kolektivu se zapojili v průběhu oázy Rambo a Petr, kteří prací hledali východisko z neutěšených sociálních poměrů.
Protože nám nebylo umožněno putovat ve statiu v originálním římském prostředí, spokojili jsme se s reprodukcí v podobě diapozitivů, ovšem v prostředí více než autentickém – klášterním sklepení – kde s námi v temnotě prodlévali ostatky světců. Sedmý den jsme s nimi shlédli podnětné dijáčky z poutě do Čenstochové.
V růženci Neposkvrněné jsme dospěli k bolestným tajemstvím a i v cestě ke společenství jsme se sdíleli nejen radostnými, ale i bolestnými událostmi našeho života, což bylo možné jen v atmosféře vzájemné důvěry, která mezi námi zavládla.
Osmý den jsme při “cestě živé církve” zavítali k sestrám Alžbětinkám na věčné sliby sestry Bohumily. V atmosféře celého obřadu jsme opravdu viděli, co znamená “živá církev”. Následně jsme se odpoledne rozjeli vstříc srdci naší vlasti a po krátké přestávce v Jihlavě, jsme večer dorazili do přecpaného hlučícího velkoměsta. V tichu šeré zahrady jsme se v CdS dělili těžkostmi a starostmi o budoucnost. A pak jsme šli v klidu spat. V neděli po ranní mši svaté jsme se vydali obdivovat krásy Lorety, Pražského hradu a Strahova. Ale snad ještě zajímavější byl krátký pobyt u sester Matky Terezy. Alespoň trošku jsme jim pomohli s chystáním oběda pro bezdomovce, kteří byli leckdy stejného věku jako my. Večerní CdS o podřízenosti jsme už měli v Brně.
Desátý den byl dnem smíření. Svátost smíření jsme sice prožili individuálně v brněnských kostílech, ale večer jsme ji završili společnou pobožností.
Dvanáctý den jsme v pracovním úsilí ještě trochu přitvrdili, tedy beton se tvrdil sám, my jsme ho jen míchali. Otec Juzek přitvrdil též – začali jsme tušit, že se blíží něco velkého, když se nás večer ptal, zda máme cestovní pasy. A ráno to přišlo. Po krátké pobožnosti “východu” jsme jako blesk vyrazili k severu. Během kraťoučkých zastávek jsme překotně vtrhli do našich domovů, abychom uchvátili cestovní pasy. Cíl tohoto náhlého výjezdu byla polská Istebna, kde byl Den společenství oáz. Bylo vidět, že všichni rádi vidí také někoho z české oázy. Nadšeně nás přijali a pohostili nás dobrým guláškem. Velmi nás oslovila hodina zodpovědnosti. Mluvilo se o pravé svobodě a velké množství oázáků se zřeklo v kruciátě svých závislostí. Ani se nám nechtělo zpátky, při betonování jsme na toto milé setkání ještě dlouho vzpomínali.
A dále byla už jen práce, byla to práce těžká, Rambo s Petrem nás v nejpotřebnějších chvílích nechali na holičkách. Situaci zachránila Šárka, která se chopila lopaty. Při této dřině jsme poznenáhlu a nenápadně dospěli k novému společenství. Poslední večer u ohně jsme zažili, co je to dělit se v lásce s ostatními a v kostele jsme svědčili o tom, co nám Pán v této oáze daroval, a svědčili jsme si. Tato oáza nás poznamenala na celý život.
Počet zobrazení: 1399,  Datum vydání: 27.04.2006  09:22:12
Oáza pod Chorebem na poloostrově Synaj
 Tato slova Jana Pavla II. vedla o. Blachnického k myšlence velké evangelizace
"Ad Christum Redemptorem"
Modlitba na přímluvu služebníka Božího Františka Blachnického.

- Bože, Otče všemohoucí, děkujeme Ti za Tvého kněze, sluhu Božího Františka, kterého jsi neobyčejným způsobem obdařil milostí pevné víry, a který svůj život odevzdal k Tvé službě.

- Děkujeme Ti za to, že jsi mu dovolil vroucně milovat Tvou církev a porozumět nejhlubší zásadě její životnosti a plodnosti, kterou je snoubenecké odevzdání sebe v lásce Tvému Synu, podle vzoru Neposkvrněné, Matky církve.

- Děkujeme Ti také za to, že skrze tvého kněze vzniklo v Polsku Hnutí Světlo-Život, které touží vychovávat své účastníky k odevzdání a dávání sebe, a tím přispívat k růstu živých společenství církve.

- Buď velebený Bože, v služebníku Božím Otci Františkovi, v jeho životě a díle a oslav své jméno, uděl mi na jeho přímluvu milost ....., o kterou s pokorou prosím.

Amen.

 
 Tony Melendez hraje na kytaru bez rukou - nohama
a rozdává naději!

© Provincie Řádu minoritů v ČR,       Správce: o. Josef, email: ju@minorite.cz,       Webdesign: www.pudu.cz  (2021)