OŽC I° (Cvilín, 1997)
Jde o katolické hnutí, které se vyvinulo
v Polsku v době posledních 50-ti let.
Jeho zakladatelem je diecézní
kněz František Blachnicki. Jako mladý kněz hledal po svých záporných zkušenostech, (formální víra,
vyhlazovací tábor, ztráta víry v člověka, komunistická vláda, atd.) východisko jak oslovit především mladého člověka, jak přispět k upevnění a prohloubení jeho víry, jelikož byl vystavován velkému nátlaku propagandy, zastrašování, a uměle řízených tendencí...
Více...   
Oáza Choreb · O nás · Plánujeme · Stalo se · Různé · Oáza rodin · Svědectví · Kontakty · Foto · Linky · Vzkazy · Přihláška
Dnes je Pondělí 8. března  2021
Nejbližší akce:

Exercicie, dá-li Pán, se uskuteční v termínu 2.8. - 9.8.2015 (příjezd navečer, odjezd dopoledne) - 7 dní

Cena (zahrnuje ubytování, plnou penzi a zajištění péče o děti v době programu pro manžele - není-li v ceníku uvedeno jinak):

- dospělí a děti nad 10 let - 520 Kč/den

- 1. a 2. dítě ve věku od 2 do 9 let - 410 Kč/den

- další dítě ve věku 2 - 9 let - 360 Kč/den

- dítě do dvou let:

                      a) bez nároku na stravu, lůžko (vlastní postýlka) a péči chůviček) - 50 Kč/den

                      b) jinak než je uvedeno v bodu a) - 210 Kč/den

(Po přihlášení a potvrzení rezervace místa bude potřeba do 15.2.2015 zaplatit zálohu ve  výši 30% ceny. V případě neúčasti na rekolekcích se záloha vrací jen v případě, že účastník zajistí za sebe náhradu)

 

Termín konání akce (od - do):
02.08.2015 - 09.08.2015

OŽC I° (Cvilín, 1997)

Moderátor: o. Josef
Animátoři: Mirka, Sylva, Jiřka, Bodžo, Moňa, Terka

Na Cvilín se nás sjela pěkná řádka. Chtěli jsme si tady trochu odpočinout, zastavit se na chvíli, zhodnotit, jak žijeme a načerpat inspiraci, jak žít lépe. A k tomu se toto opravdu tiché a klidné místo hodilo. Rozděleni do čtyřech skupinek jsme se snažili postupovat v našem duchovním životě, co to šlo, a zároveň překonávat banální překážky všedního života.
Šlo nám to docela dobře, jen kdyby to sluníčko svítilo trochu častěji. Vzpomínám si, že na to doplatila jedna škola zpěvu (asi 5. Den). V její polovině vysvitlo sluníčko a bylo po zpěvu. Všichni se vrhli ven a radovali se z toho mála slunečních paprsků, které k nám probleskly skrz zamračenou oblohu. A obloha se mračila pořád, (druhý den jsme si říkali, že to nebe pláče nad našimi hříchy). Pršelo, pršelo, pršelo. Bylo to pro nás opravdu těžké se soustředit na program, trpěli jsme už i ponorkovou nemocí z toho, že se nedalo vyjít ven. Ale byli jsme aspoň v suchu, což se o lidech dole v Krnově říct nedá. Nastaly záplavy.Došla voda, jídlo jsme naštěstí měli nahoře. I vodu nám nakonec dovezli dva chlapi až nahoru, za což jsme jim z vděčnosti dali několik bramboráků od oběda. Byli hrozně překvapení a měli ohromnou radost, protože se prý zatím setkali jen s nadávkami a nevděkem.
Jak jsem řekla, nebyla voda – tedy na mytí. Nádobí se umývalo v dešťové převařené vodě, my jsme si aspoň zuby myli v rybníčku u domku. Jinak jsme se nemyli, což bylo docela drsné. Nakonec to o. Josef nevydržel, a začal nás vozit k minoritům do Opavy. Nejdřív jeli kluci, ti měli nárok, neboť pomáhali vyhazovat bláto z minoritského kostela. Další den jela skupina holek. Když přijely, jak jsme jim záviděli. Čisťounké, vonící. Zbytek čekal do dalšího dne (někteří se nemyli třeba i 8 dní). Ale to už voda zase šla. A tak jsme nakonec byli čistí všichni nejen na duši (11. Den – svátost smíření) ale i na těle.
13. Den se konal u nás den společenství. Snažili jsme se ho připravit, jak nejlíp jsme uměli. Přijela k nám II° z Melče a 0° z Vendryně a přijeli autobusem, protože cesta vlakem byla nemožná. Proběhlo představení oáz (v našem emblému byla hlavním tématem voda), pak jsme si dali již tradičně připálený guláš a na hodině zodpovědnosti jsme se zamysleli nad rodinou a naším životem v ní (program připravili výborně dvojkaři).
14. den byl hlavně přípravou na agape, které propuklo v den 15. odpoledne. Poslední společná mše svatá, v niž jsme si upevnili společenství a rozhodli se jednat podle 3S. Pak následovala animátory připravená zábava a to nejlepší z jídla, co jsme sehnali. Naše heslo „Co nás nezabije, to nás posílí“ jsme tady na oáze opravdu naplnili, odvážně se s ním vrhli do všedních dní našeho života. Třeba se uvidíme na dvojce.
Počet zobrazení: 1471,  Datum vydání: 27.04.2006  09:15:03
Oáza pod Chorebem na poloostrově Synaj
 Tato slova Jana Pavla II. vedla o. Blachnického k myšlence velké evangelizace
"Ad Christum Redemptorem"
Modlitba na přímluvu služebníka Božího Františka Blachnického.

- Bože, Otče všemohoucí, děkujeme Ti za Tvého kněze, sluhu Božího Františka, kterého jsi neobyčejným způsobem obdařil milostí pevné víry, a který svůj život odevzdal k Tvé službě.

- Děkujeme Ti za to, že jsi mu dovolil vroucně milovat Tvou církev a porozumět nejhlubší zásadě její životnosti a plodnosti, kterou je snoubenecké odevzdání sebe v lásce Tvému Synu, podle vzoru Neposkvrněné, Matky církve.

- Děkujeme Ti také za to, že skrze tvého kněze vzniklo v Polsku Hnutí Světlo-Život, které touží vychovávat své účastníky k odevzdání a dávání sebe, a tím přispívat k růstu živých společenství církve.

- Buď velebený Bože, v služebníku Božím Otci Františkovi, v jeho životě a díle a oslav své jméno, uděl mi na jeho přímluvu milost ....., o kterou s pokorou prosím.

Amen.

 
 Tony Melendez hraje na kytaru bez rukou - nohama
a rozdává naději!

© Provincie Řádu minoritů v ČR,       Správce: o. Josef, email: ju@minorite.cz,       Webdesign: www.pudu.cz  (2021)